Moje emoce, co se to děje? Co mi moje tělo říká?

07.05.2019

Dnes jsem našla svůj starý článek, ale myslím si, že je stále aktuální a tak sdílím.

06.03.2017 

Emoce, naše krásné prožitky. Emoce umí být velmi bolavé, ale i nádherné, vášnivé a plné touhy, života. Co dělat, když emoce bolí, když jsme je někdy v minulosti potlačili? 

Dnes začnu obecně :-).

Jak si věřit, najít v sobě klid, harmonii. Pozorujte co s vámi  při čtení bude rezonovat a toho si všímejte. Myslím tím, kladné i záporné myšlenky,ale i vnímání procesů v těle, které může reagovat. To znamená tlak v těle, rozpor, odpor, vztek, lístost, atd.

Nejdříve bych začala tím, abychom si uvědomili, že je velice rychlá doba. Rokem 2012 se začalo mnoho věcí jinak a stále se vibrace zvyšují. Víte o tom, že to co my dnes prožijeme za 1 rok života, tak naši předci prožili za celý život?

Už jen tohle je důležité, aby jsme věděli, že je doba informací a my na to vše reagujeme. Neskutečná manipulace lidstva , stále slyšíme co musíme a jak musíme a pokud to nebude, tak jsme "mimo" nedostateční atd... a kdo by to chtěl ? A tak jsme v tom věčném kolečku a nevíme co s tím...

Jsme naskočení v rychlíku a snažíme se vše stihnout, aby něco neuteklo, aby jsme stihli vydělat dost peněz, vystudovat, měli dobré postavení, zázemí, ...... měli vše co je nám předkládáno. Tudíž pro nás vyhodnoceno v nás samých jako "důležité".

Přátelé, kdo z Vás se umíte zastavit a říci si, co chci vlastně JÁ, co je pro mě důležité, co jsou moje touhy, sny????. ...Kdo z Vás to opravdu ví? Znáte se? Ale to zase až příště.

Všichni procházíme velkou proměnou a na to, abychom to ustáli a měli to snažší je potřeba jít sám do sebe a tam je ta celá pravda. Důležité z mého pohledu je si uvědomit, že vše kolem mě je odraz mé osoby. Vím, že se tohle těžko připouští, přiznám se, že i já jsem s tím měla problém. To co zde píši, jsou všechno moje poznatky a to buď přímo moje, nebo mých klientů.

To co vidím venku a něco to se mnou dělá, tak to je nastavení mého podvědomí. Mých zapsaných vzorců ze zkušeností, co jsme prožili. Tělo následně reaguje, je to moje emoce a to buď pozitivní, nebo negativní. Takže VZTAH, KTERÝ MÁM SÁM SE SEBOU, ODRÁŽÍ VZTAH, KTERÝ MÁM S OKOLÍM. Já vždy říkám, že je to jako, když se dívám na televizi a druhý předemnou něco dělá a já nějakým způsobem reaguji. Ty emoční stavy mi nezpůsobuje on, to si jen myslíme. To naše tělo reaguje svým zápisem. nastavením na to co on dělá. A to právě negativním, nebo pozitivním způsobem. Už jen tohle je dobré si připustit.

Každá komunikace, reakce nás vlastně učí. Když se naučíme vnímat, to co cítím, kde to cítím a kdy to cítím, už jen tím jsem o kousek dál.

Všichni jsme žáci a učitelé navzájem. Každý si navzájem pomáháme se dostat z toho začarovaného kruhu ven. Díky druhým lidem na sobě můžeme najít naše nezpracované emoce, jinak o nich vlastně nevíme. A že se to dědí celou rodovou linií ? Ano je to tak, ale to je zase další věc a napíši nový článek.

Doporučila bych být k sobě opravdu upřímný. Přiznat si, co mě štve, vzteká, přivádí do stavu šílenství, lítosti, pocitů viny, různé křivdy atd...... . V každé situaci si říci, jak se vlastně cítím, pozorovat se. Co s tím dále, napíši opět v novém článku. Nebojte a těšte se.

Bude to i o depresích, kde je příčina, co za to může a věřte, že opět jen naše potlačené emoce, sebesabotáže. Jdu sám proti sobě. Žijeme ve strachu, strach že se něco stane.... A může to být cokoli, ať si dosadíte co vás napadne, co chcete a nemáte, je to tam někde ukryté . Strach se např. projevit se a co se stane? Potlačíme emoce. Vnitřně to chceme něco říci, ale nedovolíme si to a důvodů může být mnoho. Např. aby jsme neublížili druhému ( tak radši budu trpět já, ovšem to si neuvědomím), ale v jaké jsme v té chvíli energii? Všimli jste si to někdy? Může se to projevit vztekem, nebo naopak lítostí, tělo je před vybouchnutím, nebo bojácné........ co tam máte vy???

Je to strach projevit sám sebe, říci nahlas svoji pravdu. Jenže když mám v sobě vzorce, že se to nesmí, protože...... Tak to radši potlačím. Pokud se tady s tím ztotožňujete, buďte v klidu, jen si to uvědomujte. Má to téměř každý člověk, výchovou jsme se naučili mnoho nefunkčních postojů . Vím, že to není na ulehčení a ani to nechci, ale opět, nemá význam z toho mít pocit viny, že něco dělám špatně. Ne, já jsem se to takto naučil/a a teď v tuto chvíli jsem taková, takový a je to naprosto v pořádku. A tím, že si to budu uvědomovat, tak se to můžu naučit dělat jinak. Přijmout to a mít se rád i s tím, jak to mám dnes. Možná se tomu budete jednou smát :-).

Je to jako když se učí chodit malé dítě. Učí se a padá a stále dokola a vždy se zvedne a jde do toho znovu a znovu. Žádné dítě neřekne, tak už na to kašlu, fakt mě to nejde a možná to nebude ani moje cesta ( dnes to slyším všude) a chodit radši nebudu, protože mi to prostě nejde, asi na to nemám. Ale my dospělí to často děláme. Přitom všichni víme, že když něco chci a vydám se tou cestou, tak si dojdu k cíli. Jenže díky potlačení své touhy o tom často jen přemýšlíme a sníme, nebo někdy i mluvíme, ale pak se stejně nevydáme. (A to je náš vnitřní zraněný muž).Možná se ještě někomu svěříme a co většinou slyšíme? "No, neblázni, to nedáš. Podívej co lidí to dnes dělá, ta konkurence. Prosím tě, víš jak dopadla ta a ta paní. Chceš se dostat do zbytečných problémů. Neblázni, nic nevymýšlej a radši se drž toho co máš. "Znáte to???? To je sranda, co?

A víte co je zajímavé? Že my všichni v sobě naše touhy máme a tu cestu známe a nikde se nemusíme ptát. Jenže jsme tak zmanipulovaní a nespojení sami se sebou, tak se raději ptáme druhých, že? "Hele, jak myslíš, že mám udělat tohle a myslíš, že to dám, zvládnu to ? Půjde mě to? Hele, já nevím........" Kdo má vědět moji pravdu víc než já SÁM? Kdo mě zná lépe, než já sám sebe? Napadlo vás to někdy? On říká jen svoji pravdu, svůj pohled na situaci, on nemluví o mě, ale o sobě.

Ale na to přijdeme, když půjdeme do sebe a propojíme se sami se sebou. Zpracujeme si svoje emoce , uklidním se a ucítím v sobě vnitřní bezpodmínečnou lásku. To se mi ale povede, až ve chvíli, kdy si věřím, kdy jsem si sám sebou jistý, přijímám se a to znamená, že se znám. Vážím si sám sebe a vím, že já jsem pro sebe tím nejdůležitějším. Přichází správné období, kdy mohu lásku rozdávat, ale to také někdy příště.

Až když si budu věřit, pak jsem sám sebou, tam se zrodíme do své krásy. Tam je to z nás cítit, tam je ta krásná energie- vibrace lásky. Pak se nebojím dělat, to co chci A JSEM SI SEBOU JISTÝ.

Vaše Lady EsTara Pospíšilová