Mládí je mizející kapitál, zatímco stárnutí je zisk

07.05.2019

Mládí je mizející kapitál, zatímco stárnutí je zisk

Ahoj moji přátelé,

dnes mě oslovila tahle krásná věta (MLÁDÍ JE MIZEJÍCÍ KAPITÁL, ZATÍMCO STÁRNUTÍ JE ZISK), sice s úplně jiným podtextem, ale to bych nebyla já, abych vám ji tady nepodala tak, jak to cítím.

Vždy jsem byla svá a jiná a to učím i vás, nakonec proto jsme tu, najít sám sebe, své dary a talenty . Každý jsme jiný- originální jedinec. Jde o to si to vůbec připustit a pokud si to uvědomíme a přiznáme, tak hurá, začínáme, tramtadá. Začínáme hledat, kde jsem tu jedinečnost- odlišnost ve svém životě ztratil, protože jsme se chtěl přizpůsobit a "být normální." Být pro ostatní přijatelný, často znamená ztrácet pomalu sebe.

A právě v naší odlišnosti je ta neskutečná síla, naše odlišnost je náš dar. Často se za svou odlišnost stydíme a ukrýváme ji. Potlačujeme sami sebe, jdeme proti sobě. Přemýšlejte v čem jste jiní? Kde je ukryté vaše kouzlo osobnosti? Pojďte s námi najít sami sebe, kdo jste .

Tak a teď se pomaličku dostáváme blíže k tématu, naší životní cesty. Stoupání po maličkých schodech , které nikdy nekončí. Takže.....co je to MLÁDÍ a kde je ten neviditelný ZISK?

MLÁDÍ JE MIZEJÍCÍ KAPITÁL, ZATÍMCO STÁRNUTÍ JE ZISK.

Setkávám se často s klienty, kterým ještě není ani 30 let a už mi tvrdí, uf to už jsem stará(ý). Kde je bod, kdy jsem stará a kdy mladá? Jak se vnitřně cítím? Co si o sobě myslím? Jak se vnímám?

Ono je celkem jedno, zda začnu uplně v dětství, či pubertě? Ale jdeme hned do puberty, ať to zkrátím. Je nám okolo 15 let a všichni si jiště pamatujete tu obrovskou změnu, kterou jsme procházeli. Jaký náboj naší síly jsme v sobě cítili, přišla odvaha se vyjádřit, hubatost, někdy až drzost, učili jsme se postavit sami za sebe, být zodpovědní a nebo právě naopak být v odporu s tím co se děje, přesně podle toho čím jsme si zrovna procházeli. Změnám a užasnému procesu jsme nikdo neunikl. Někdo jsme to měl více divoké, někdo méně, ale potkalo nás to všechny. Již tady pozorujme svoji originalitu, jinakost. Prožíváme bouřlivé období plné emocí a pocitů, vše nás to někam vede. Jsme mlaďoučká a krásná poupátka, která hledají kde se uplatnit, jakým směrem se vydat.....

No a teď přeskočíme pár let a je nám rázem 30 a přichází další zajímavé období- prožíváme krizi středního věku (o té napíšu zase příště). Co prožíváme teď? Už mám titul, vysněnou práci, platím hypotéku na vlastní byt, musím v práci makat, nesmí mě vyhodit, protože to musím dát. Mám vysoké cíle a musím všem dokázat, že jsem dobrá. Jsem ve stresu, aby mě nevyhodili, je to náročné. Nemám čas na život, jsem pořád v práci, uteklo to vše tak rychle.....Jsem prázdná a nešťastná,..... při životě už mě drží jen můj přítel lexaurin......

No a také pozoruji druhý styl života u svých klientek. Je mi 30, mám dvě malé děti, platíme hypotéku na náš vysněný baráček. Jsem po MD a nikde mě nechtějí. Děti jsou často nemocné, práci jen na ranní směnu nemohu najít. Mám strach, že mě chlap opustí, protože to finančně nedáváme, hádáme se. Jsem z toho vyřízená a protivná. Nevím, co mám se svým životem dělat, nemám peníze, nemůžu si nic koupit, nikam jít a ........

Takhle jsem si svůj život nepředstavovala, zní z úst mnohých žen ......

Mládí je mizející kapitál, zatímco stárnutí je zisk.

Pojďme se na to podívat obráceně, než jak to vetšinou žijeme.

Náš život je cesta, jednoho dne se narodíme, nadýchneme a vše začíná. Každičkou chvilku svého života se něco učíme (vědomosti, zručnosti, někdy máme pocit, že celkem nic a stejně přemýšlíme, honí se nám myšlenky, každý den je jiný, život je krásně rozmanitý....vše je součást cesty).

Celou dobu sbíráme zkušenosti díky všemu co prožíváme. Zde nás naše emoce a pocity krásně vedou (myslím tím, že je fajn si je uvědomovat, zda jsou příjemné, či ne). Ale to píšu v jiném článku.

Kolem 30 let si mnoho lidí řekně a dost, mě to takto fakt nebaví a udělají změnu. Je zde báječná přiležitost si uvědomit, co umím, co jsem se naučil, co chci ? Už se znám celičký a lépe se do sebe umím ponořit. ROSTE MOJE HODNOTA. .. Zdeje období, kdy jsem plně dozrál k dospělosti, tedy pokud jsem se probudil a nezamrznul v roli dítětě, to je zranění, které můžeme rozebrat jindy.

Zde je čas se zastavit a zpětně si procítit, jak bylo to dětství krásné a nebo aspoň nějaká část z toho. Bylo to božské bezstarostné období a teď jsem tady a teď. Vzhled mého mládí je pryč, to už bylo a já už teď díky tomu mám vybudovanou svoji hodnotu, mám získané zkušenosti a vědomosti, které můžu využít do dalších let. To co umím se nedá koupit, to se musí prožít. Všichni jsme se díky svému stylu života, svých kroků a prožitků dostali přesně do bodu kým jsme dnes. Jsme tací jen díky sobě, a je fajn se zamyslet, co se mi daří a kde dělám stále stejné kroky, které mi nepřináší zisk. Co mě brzdí a kde potřebuju zabrat, co se potřebuju naučit? Můj život je přeci obrovský každodenní ZISK. Každičkou chviličku ve svém životě něco získávám, někam se to posouvá. Znám sám sebe čím dál víc a pokud se umím přijímat s láskou a pochopením, jdu si za tím co chci, využívám své zkušenosti, tak si můžu děkovat a být v radosti. Ve svém srdci.

VNÍMÁTE, ČÍM VŠÍM JSTE PROŠLI A ZVLÁDLI JSTE TO? Co všechno jste museli překonat a zvládnout? A jen díky sobě, jsme dnes přesně tací, jací jsme. Podívejme ze zpět, jaké těžké životní situace jsme zvládli, co jsme se tím naučili. Čím jsem starší, tím mám větší hodnotu, větší vědomosti a silnější vztah sám k sobě. Celoživotní cesta nás pomaličku formuje. To co umím dnes, jsem v mládí umět nemohl, tam to najít nejde . Každý nezdar mě obohatil a udělal silnějším. Kolik schodů jsme každý musel vystoupat, abych se dostal až sem, na ten dnešní schůdek?????

Každý umíme něco a na tom pracujme, naše srdce potřebuje být šťastné, zdravé, abychom mohli žít život v radosti a užívat si ho. Poléčit si svá zranění a být ve své síle. CÍTIT ČÍM DÁL VĚTŠÍ LÁSKU K SOBĚ SAMÉMU, SVOJI HODNOTU, VDĚČNOST atd.........DOVOLME SI PROPUSTIT VŠECHNY SVOJE STRACHY, KTERÉ NÁM BRÁNÍ DĚLAT TO, CO NÁS BAVÍ A TĚŠÍ. BÝT RADOSTNÝM, VESELÝM, ODVÁŽNÝM, NESPOUTANÝM, SÁM SEBOU.

Odhodit strach a omezení ze svého věku, který nás často provází. Náš život nám nabízí o mnoho více, NEŽ ŽIJEME, NEŽ SI DOKÁŽEME PŘEDSTAVIT.Jen si dovolit otevřít oči a srdce a žít každičký den svého života v propojení sám se sebou. Svůj vlastní život žít, být v radosti jako malé dítě.

Každičký den žiju svoji vlastní hru sám se sebou a druhými. Jsem v pravdě, ve svém srdci a užívám si to. Jsem uvolněná(ý) a v důvěře sam k sobě :-).

Mějte se báječně, ahoj Vaše Lady .